Proč já se do toho vždycky pouštím?
Lidé mi vyčítají, že na ně kašlu, nevídají mě a že teda rozhodně někdy musíme na kafe. Já se můžu přetrhnout, abych to kafe uskutečnila, navrhuju termíny a oni buď nemůžou nebo to na poslední chvíli ruší. Proč? Já se z toho nezblázním, když ven nepůjdeme. Takhle ve mě vzbudí falešný pocit studu za neschopnost a nezájem vůči okolí, přitom mě vlastně asi zas tak moc vidět nechtějí. Tak buď jo nebo ne. Nic mezi tím mi nepřijde reálný.
A už jsem zase naštvaná..
