MYSTERIES OF KATHERINE

“ Nino, já vás proklínal, nenáviděl, trhal jsem vaše dopisy a fotografie, ale věděl jsem v každém okamžiku, že jsem k vám navěky připoután. Nejsem schopen vás přestat milovat, Nino. Od té doby, co jsem vás ztratil a co jsem začal publikovat, je pro mě život nesnesitelný — utrápím se… Moje mládí je nenávratně pryč a mně se zdá, že už jsem na světě devadesát let. Volám vás, líbám zem, po které jste chodila, kamkoli se podívám, všude vidím vaši tvář, váš laskavý úsměv, který mi svítil na cestu v nejlepších letech mého života…
Jsem sám, nikdo mě nezahřeje svou přítulností, je mi zima jak ve sklepení, a kdybych psal co chtěl, všechno je to suché, bez citu a ponuré. Zůstaňte tady, Nino, proboha vás prosím, nebo dovolte, abych jel s vámi! Proboha, Nino. ”